TIG

Obloukové svařování netavící se wolframovou elektrodou v ochraně inertního plynu.

Precizní, dobře ovladatelná a čistá metoda aplikovaná v mnoha odvětvích při svařování různých kovových materiálů. Ke svařovacímu zdroji je potřebná tlaková láhev s ochranným plynem. Z hlediska náročnosti se jedná o metodu složitější, s nárokem na vyšší zručnost svářeče. Rychlost svařování je nízká, díky čemuž je metoda vhodnější pro slabší materiály nebo první kořenové vrstvy.

--- TIG / WIG ---

Zkratka TIG vychází z anglického Tungsten Inert Gas. Zkratka WIG z německého Wolfram Inert Gas. Číselné značení metody dle mezinárodní normy je (ISO 4063) - 141.

Z technologického pohledu se jedná o metodu, při které hoří elektrický oblouk mezi základním materiálem a netavící se wolframovou elektrodou. Přídavný materiál ve formě drátu se přidává do místa svařování samostatně. Tím získáváme větší kontrolu nad průběhem svařování. Svařování je možné i bez přídavného materiálu. Ochranu před působením okolní atmosféry zajišťuje inertní plyn Ar (Argon), Ar/He (směs Argon/Hélium) nebo Ar/H (směs Argon/Vodík) přiváděný z tlakové láhve až do hořáku a místa svařování.

Možnost svařovat různé materiály závisí na zdroji a dodávaném proudu. Svařování stejnosměrným proudem používáme při svařování běžné nelegované oceli, vysokolegovaných/nerezových oceli, litiny, titanu, niklu a mědi. Střídavý proud při svařování hliníku, mosazi a bronzu.

Metoda TIG/WIG je vhodná pro materiály od tloušťky cca 0,5 mm. Uplatnění najde především v odvětvích, kde je kladen důraz na kvalitu, čistotu a preciznost. Jedná se o potravinářský, energeticky, chemický, stavební, dopravní, strojírensky nebo zdravotnický průmysl, zámečnických i výrobních dílnách. Vzhledem k charakteru metody je běžně používaná ve výrobních, zámečnických, ale také v domácích dílnách.

Text : Weldcrew